Stále zelený prales, vápencové skály mířící ostře k nebi a unikátní flora i fauna. Co si přát víc? Co třeba nějaký unikát. Třeba rostlinu s nejtěžším květem na světě? OK, máte ji mít. Vítejte v národním parku Khao Sok.
Rafflesia kerrii
„Hele raflésie,“ vykřikl jsem nadšením chvíli poté, co jsme prošli branou národního parku. To, že se v místním v pralese tahle rostlina vyskytuje, jsme s Tondou věděli oba. Ale že ji najdeme sto metrů za pokladnami? Tomu bych nevěřil. „Kecáš!“ oponoval parťák, ale naději v hlase skrýt nedokázal. Obrovské květy raflésie se totiž nedají splést. Jenže okamžik očekávání se vystřídal s okamžikem zklamání. Květ raflésie to byl, ale bohužel betonový, sloužící jako poutač. Nevadí, na nalákání stačil.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Tahle kytka je totiž velmi vzácná, nemá listy a navíc je to parazit, který vysává kořeny lián rodu Tetrastigma, což je příbuzná vinné révy.Navíc byla maketa téhle botanické vzácnosti umístěná pod stromem, kde se liány v pohodě vyskytovat mohly. Její květ je nejtěžším v celé rostlinné říši a docela smrdí. Je to jednoduché, kytka láká na puch kazícího se masa mouchy, jež mají za úkol květ opylit. V parku, který zabírá 749 km2 (pro porovnání KRNAP má 550 km2) je toho k vidění opravdu hodně.
Zdejší pralesy se počítají k nejstarším na světě a zároveň patří k nejvlhčím místům v Thajsku. Ročně tady spadne průměrně 3 500 mm srážek. Pokud se tady chcete vydat, mrkněte do kalendáře, abyste se nepotkali s opravdu deštivým monzunem. Historie zdejší geologie se začala psát před 345 – 280 miliony let ukládáním hlubokomořských sedimentů, které následně prošly poměrně složitým vývojem. Nicméně geologická historie si zajímavostí nijak nezadá s živou přírodou. Na její bohatosti se podepisuje fakt, že se tady setkávají nejméně dva zoogeografické regiony: sundský a indočínský. Ale nemusíte být zoolog, abyste si zdejší bohatost užili. Stačí jít, koukat a vidět.
Pijavice a sloní lejno
V krvi mi koluje hirudin. Vůbec mě to netěší, protože to znamená, že budu cedit krev jak brokovnicí prostřílený živoucí cedník. Zdejší suchozemské pijavice dokáží člověka docela potrápit. Sice žádnou z chorob nepřenášejí, ale díky do krve vypuštěné látce zabraňujícímu srážení krve člověk drobně, ale neustále z maličkých ranek krvácí. A když máte smůlu, tak jich může být i několik desítek. Pijavici jsem našel vlastně díky slonímu lejnu. To, že se v NP Khao Sok divocí sloni vyskytují je zřejmé nejen díky informačním letákům, ale i vyšlapaným stezkám. Slon při své velikosti pralesem moc kradmo nechodí.
Vidět divokého slona by byl zážitek a my k němu měli blízko. „Hele, byl tu.“ ukazuje Tonda na kouli o velikosti fotbalového míče. „Bobek“ o takové velikosti nemohl patřit nikomu jinému. Zastavili jsme se kvůli focení varující před přítomností divokých slonů. „Hele, máš pijavici,“ upozornil mě kolega a následovala kontrola, která odhalila dalších 13 dalších jedinců pevně přisátých na mém těle. A sloni? Exkrement bylo to jediné, co jsme z něho viděli.
Přesto je prales je z hlediska biodiverzity neuvěřitelně bohatým místem. To ovšem neznamená, že uvidíte hodně zvířat. Ptáci se jen mihnout mezi stromy, z desítek druhů zdejších motýlů uvidíte jen zlomek, plazi jsou maskováni vegetací a savci si dávají pozor, aby člověku zbytečně nezkřížili cestu. Potkat se s hlodounem druhu Rhizomys pruinosus by bylo určitě zajímavé, ale ani to se nepoštěstilo. Čas od času lze na tuto „bambusovou krysu“, jak zní hlodounovo anglické jméno, narazit na místních tržištích.
Palma bílého slona
Na rozdíl od skutečného slona máte tady šanci narazit na skutečnou raritu, která ale neuteče. Palma s vědeckým názvem Kerriodoxa elegans má listy shora zelené a zespoda stříbřité. Nejsou to žádné lupínky, obvod mohou mít až dva metry. Tuto palmu nenajdete v přirozeném prostředí nikde jinde, než v Thajsku (některé zdroje udávají, že je endemická jen pro ostrov Phuket). Chcete-li se pochlubit snímkem z dovolené, na němž je něco opravdu unikátního, tak White Elephant Palm (palma bílého slona – české jméno nemá) by mohla být tím pravým.
„Jméno rodu je kombinací jména irského botanika Arthura Francise Georga Kerra (1877-1942), znalce thajské flóry, a řeckého slova „doxa“, znamenající slávu. Druhé slovo ve jméně, latinské slovo „elegans“, se dá vytušit. Elegantní, nebo chcete-li, tak nóbl,“ píše dr. Giuseppe Mazza ve svém příspěvku věnovaném palmě. Mnohé palmy jsou si velice podobné, ale pokud stojíte u té správné, neměli byste mít problém. Správa parku si je vědoma, jakou tady má vzácnost a v rámci osvěty u ní nechala postavit vysvětlující informační tabuli.
Ačkoli ostrov Phuket se chlubí plážemi a láká turisty hlavně na přímořskou pohodu, mrkněte se i do zdejších pralesů. Nebudete litovat. Pokud se naskytne příležitost, osobně se do národního parku Khao Sok moc rád vrátím.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
