ROZHOVOR: S cestovatelkou Kateřinou Krejčovou o Barmě, zemi dávno zapomenutých dob

Katka Krejčová navštívila Barmu poprvé na jaře 2015 v rámci šestnáctiměsíční cesty kolem světa, podruhé na podzim téhož roku jako průvodkyně CK Livingstone. Země jí naprosto učarovala.

Čím člověka okamžitě Barma zaujme? Třeba v kontrastu k okolním zemím.

Atmosférou. Hraniční most Thajsko-barmského přátelství mezi městy Mae Sot a Myawaddy jsme překročili pěšky a okamžitě nám došlo, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Po civilizovaném Thajsku, kde člověk sežene v podstatě všechno, na co je zvyklý z domova, obrovská změna. V první chvíli jsme ani nevěděli, co budeme tři týdny v té zemi jíst.

Barmánci jsou velice pohostinní, často na vás budou mávat, budou se chtít s vámi vyfotit a poznáte, že mají skutečnou radost, že jste se rozhodli navštívit jejich zemi. Jsou chudí, ale na každém rohu stojí zlatá pagoda díky pravidelnému darování. Každý den darují chrámům, klášterům, mnichům nebo žebrákům a vědí, že když oni budou jednou potřebovat, ostatní zase pomohou jim.

Navzdory mnoha varováním patří Barma mezi nejpřátelštější a nejbezpečnější země v regionu. Turista se může cítit zcela bezpečně a není třeba obávat se ani drobných krádeží.

Barma se za poslední roky hodně změnila. V čem je podle tebe zásadní rozdíl?

Když jsme přijeli poprvé, cizincům nefungovaly mobilní telefony, výpadky elektrického proudu byly na denním pořádku, bankomatů bylo v zemi poskrovnu a kartou se nedalo platit téměř nikde. V nějakém hotelu občas fungovala wifi, čemuž se někteří cestovatelé dost podivovali a povídali, že rok předtím tam nic takového nebývalo.

Nyní už telefony fungují všem, s výpadky proudu jsem se při druhé návštěvě nesetkala, k wifi se připojíte v každém hotelu i každé druhé restauraci a dívky prodávající na tržišti betelové listy si zkracují dlouhou chvíli hraním na smartphonu.

Čili jde hlavně o technologický pokrok, nicméně v nejturističtějších centrech typu Bagan se pomalu začínají objevovat i drobní podvodníčci, snažící se z turistů vymámit dolar.

Jak je to s vízy? Dají se vyřídit v Evropě i Bangkoku, že ano? Co doporučuješ ty?

Pokud plánujete do Barmy přiletět, nejjednodušší je vyřídit si on-line vízum, které by vám mělo být schváleno do tří dnů a funguje spolehlivě. Pokud chcete překročit hranice po zemi, musíte mít klasické vízum v pasu. Vyřídit si ho můžete na ambasádě v Berlíně, což trvá standardně týden, nebo v Bangkoku, kde ho lze získat za příplatek ještě tentýž den.

Dnes je už možný i vstup po zemi z Thajska. Které hraniční přechody jsou na západního turistu připravené?

Existují čtyři pozemní přechody mezi Thajskem a Barmou přístupné západním turistům: Mae Sai – Tachilek, Mae Sot – Myawaddy, Phu Nam Ron – Htee Khee a Ranong – Kawthoung.

První z nich bývá nejčastěji využíván pro jednodenní návštěvy Barmy. Cesta západním turistům je totiž po zemi dovolena pouze do Kengtungu, dál musí buď letět, nebo si sehnat povolení a za velmi drahé peníze najmout průvodce a auto s řidičem, kteří je doprovodí do Taunggyi.

Druhý přechod s sebou nese tu svízel, že silnice z Myawaddy do vnitrozemí je pouze jednosměrná, jeden den tam, druhý zpátky. Odjet dále do vnitrozemí tedy můžete jen jednou za dva dny, ale v zajímavém pohraničním městečku se rozhodně nudit nebudete. 180 km dlouhá cesta z Myawaddy do Mawlamyine trvá 8-10 hodin, ačkoli vám místní mohou tvrdit polovinu.

Třetí z přechodů patří také mezi velké výzvy. Leží v džungli, vzdálený od civilizace. Nejbližší místa, kde se dá nocovat, jsou Kanchanaburi a Phu Nam Ron na thajské straně a Daiwei na barmské.

Čtvrtý přechod není po silnici, ale lodí na nejjižnější cíp Barmy. Odtud se dá dál do vnitrozemí pokračovat pouze trajektem nebo letecky.

Pokud jede člověk do země poprvé, jaká místa by podle tebe měl nezbytně nutně navštívit?

Místní tržiště. Nejkrásnější autentické trhy bez turistů jsem viděla v Šanském státě poblíž jezera Inle. Místo konání se střídá v pětidenním cyklu, v hotelu rádi poradí, kde bude další den.

Z nejprofláklejších míst nelze nezmínit Bagan, kvůli kterému většina turistů do země jezdí. Planina pokrytá několika tisíci pagod a chrámů rozhodně stojí za vidění. Zejména se vyplatí přivstat si a východ slunce pozorovat z horního ochozu některé pagody.

Mezi další nezbytně nutné zážitky patří projížďka po jezeře Inle, prohlídka nejposvátnější pagody Shwedagon v Yangonu a vychutnávání si západu slunce z vrcholku kopce nad městem Mandalay.

Nejširší nabídku průvodců a map Myanmaru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

A když už má ty hlavní lokality za sebou, kam by měl zamířit pak?

Z méně známých míst bych doporučila město Monywa. Poblíž se nachází druhá nejvyšší socha světa, 31 pater vysoký Buddha, pagoda Thanboddhay s neuvěřitelným půl milionem Buddhů uvnitř a působivý komplex 947 ručně tesaných jeskyní z 14. – 18. století se sochami Buddhů a nádhernými jeskynními malbami.

Na jihu země leží dvě zajímavá města Hpa An a Mawlamyine. V okolí prvního se nachází mnoho krásných přírodních jeskyní a zajímavých chrámů, v blízkosti druhého „Buddhistický Disneyland“ s největším ležícím Buddhou světa a zástupem mnichů vinoucím se vzhůru na kopec. Cestou na jih rozhodně nevynechejte zlatý viklan Kyaiktiyo, který téměř odporuje gravitaci a bývá pokládán za jednu z hlavních ikon země.

Pokud vás baví pěší turistika, doporučila bych tří až čtyřdenní trek z městečka Kalaw k jezeru Inle, který vede malebnou venkovskou krajinou.

Na co se připravit v porovnání s Thajskem nebo třeba Indií? (Ceny, ubytování, servis, lidé…)

Místní lidé pracující ve službách se velice snaží, abyste se cítili příjemně. Ceny za ubytování jsou vyšší než v okolích zemích, protože počet turistů přijíždějících do země roste rychleji než množství hotelů. Rozhodně se vyplatí rezervovat si ubytování s co největším předstihem, zejména pokud přijíždíte v hlavní sezóně. Ta trvá od listopadu do března.

Jídlo je levné a chutné, v restauraci zaplatíte od 2 do 6 USD za hlavní chod, v místních čajovnách a pouličních stáncích ještě méně.

Návštěvníka leckdy překvapí, že místní služby fungují bezdokladově. V prádelně nám nevystavili potvrzení, jen řekli, ať si přijdeme druhý den. Při půjčení motorky po nás ani nechtěli doklad ani jméno, jen zdůraznili, ať ji vrátíme do večera, a když jsme chtěli lístky na loď, které jsme právě zaplatili, majitel cestovky se na nás jen pobaveně podíval a řekl: „Nepotřebujete nic, napsal jsem si vás tady.“ A je pravda, že to funguje bez problémů.

Pozor si dejte na dolarové bankovky, které budete vyměňovat za místní měnu – kyaty. V oficiálních směnárnách vám vezmou jen zcela neporušené bankovky, přehnutí uprostřed či ohnutý růžek může být velký problém. Neakceptují také bankovky vydané před rokem 2009. Překvapivě platí, že čím vyšší nominální hodnota bankovky, tím lepší kurz. Rozdíl mezi dolarovými a stodolarovými bankovkami je až třetina.

Platí opravdu to, že by se lidé do Barmy měli vydat co nejdříve, jelikož se rychle mění?

Mění se velice rychle, ale zároveň si stále zachovává své silné kouzlo. Někdy stačí jen odbočit z nejfrekventovanějších tras a člověk se ocitne ve skutečné Barmě, o sto někdy i dvě stě let nazpátek.

Na první pohled upoutá, že muži nosí sukně longyi, ženy si potírají tváře tanakou, rozemletou kůrou stejnojmenného stromu smíchanou s vodou, a všichni žvýkají betelová sousta, se kterými (nebo stopami po nich) se setkáte na každém kroku.

Existují místa zejména na hranicích, která jsou méně dostupná a kam je potřeba povolení. Jak těžké je ho sehnat?

To záleží na dvou věcech – na štěstí a připravenosti. Určitě se vyplatí zjistit si předem co nejvíce informací. Na některá místa může být vydání povolení pouhou formalitou, jindy se čekání může protáhnout na několik měsíců.

Která z těchto hůře dostupných destinací, rozhodně stojí za návštěvu?

Taková, o které se nedočtete v žádném průvodci. Nejen v Barmě platí, že zážitek je tím silnější, čím méně bělochů bylo na daném místě před vámi.

Máš nějaký další tajný tip, co v Barmě zažít či vidět?

Festivaly. Život v Barmě se řídí lunárním cyklem a každý měsíc můžete zažít nějaký velký festival. V dubnu je to slavný vodní festival u příležitosti oslav jejich nového roku, v říjnu festival světel a v listopadu oslavy, při nichž se darují roucha mnichům.

Mezi turisticky nejoblíbenější festivaly patří říjnové oslavy na jezeře Inle se závody na lodích, které pohánějí muži pádlující jednou nohou, a listopadový festival ohňových balónů v Taunggyi.