Chránit prales na Sumatře není snadné. Pomáhají dobrovolníci

Dobrovolnictví na Sumatře

Asie mě už několik let lákala svou přívětivostí pro turisty kombinovanou s krásami přírody. Když jsem narazil na videorozhovor s Milanem Jeglíkem o české neziskové organizaci, která v sumaterském deštném pralese vybudovala tábor a pořádá tam dobrovolnické pobyty, ještě před koncem rozhovoru jsem věděl, že tam prostě pojedu.

S OS Prales dětem jsem začal spolupracovat, vytvořil jim zdarma reprezentativní webové stránky a dohodl se na pobytu hned na dva turnusy po sobě. Jeden pobyt je vždy v červenci, druhý navazuje na srpen, každý z turnusů je na 25 dní.

OS Prales dětem je neziskovka, která se v čele s Milanem Jeglíkem a Zuzanou Kolouškovou snaží chránit deštný prales Národního parku Gunung Leuser v provincii Severní Sumatra, kde během 5 let vytvořili první českou soukromou rezervaci Green life – v současné době v rozsahu více jak 31ha a další hektary neustále přibývají.

Hlavní náplní je tedy vykupování pozemků, které přímo navazují na národní park, dále monitorování pohybu pytláků ve spolupráci s hlídkou národního parku – jako vůbec první neziskovka v celé Indonésii máme právo spolupracovat s úřady, zatýkat pytláky a zabavovat jim zvířata. Další významná aktivita je vracení kriticky ohrožených druhů zvířat zpět do přírody a také monitorování zvířat pomocí fotopastí – mezi největší úspěchy patří natočení či vyfocení levharta obláčkového či medvěda malajského, z navrácených zvířat je to 25 outloňů, skoro 100 želv, 40 krajt, 6 varanů skvrnitých a 2 mangusty.

V celé rezervaci se během velmi krátké doby obnovil vykácený prales a vrátila se tak vzácná zvířata, jako například orangutan sumaterský nebo tygr sumaterský, orangutany je zde možné vidět takřka denně, na čerstvé stopy tygra jsme narazili asi 200 metrů od tábora. Giboni a hulmani jsou tu k vidění každý den hned několikrát.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jak se žije v pralese

Náš tábor se skládá z osmi jednoduchých dřevěných chatek, které mají místo oken a dveří jen otvor ven, střecha je ze skládaných palmových listů, takže neproprší ani při prudkém lijáku. Celý je umístěn ve svahu, takže je z jídelny nádherný výhled do údolí na koruny stromů, když zrovna dozrává ovoce, můžete vidět svačícího orangutana.

Vaříme na plynu, který donesou nosiči, dříve se vařilo na ohni, ale zvířata se bojí ohně a cítí kouř, takže se táboru vyhýbala. Když máme štěstí a jsme potichu, tlupa gibonů a hulmanů občas přeběhne několik metrů od chatek.

Běžný den začíná kolem 6:15 ráno, kdy se rozednívá a zvířata se probouzí, tlupa gibonů začne “zpívat” na okolní prales, aby si vyznačili teritorium. Noc je zde relativně chladná, teplota je kolem 23-25°C, velmi rychle ale šplhá na zhruba 32°C, víc ve stínu stromů většinou není. O donesení jídla se postarají místní nosiči, s tím tedy problém není, jen je třeba proti zvědavým krysám, veverkám a hulmanům vytvořit klec na ovoce, jinak je ráno okousané.

Přes den buďto pracujeme, jdeme na trek nebo odpočíváme. Pokud se jde na trek, často umisťujeme fotopasti na zajímavá místa, což je většinou údolí s potokem, tam se přirozeně stahuje zvěř. Fotopast vybíráme po několika málo dnech či týdnech a kontrolujeme, jestli nezachytila nějaké zajímavé zvíře. Levhart obláčkový, medvěd malajský, jelen munjak, divoká pralesní koza, cibetky, veverky, binturong, makakové, pávi – všechna tato zvířata jasně dokazují, jak vzácná oblast zde je. Bohužel nám stále uniká král džungle – tygr sumaterský, i když zde na sto procent podle stop je.

Nejkrásnější chvíle

Mnoho lidí se mě po příjezdu ptá, co se mi tam nejvíce líbilo, co bylo to vůbec nejlepší. Těžko odpovědět.

Chvíle klidu, kdy jen tak sedíte v pralese a pozorujete nad sebou divokého statného orangutana a ten se vám dívá přímo do očí, je něco, na co se nezapomíná. Chvíle, kdy vypouštíte zpět do přírody divokou třímetrovou krajtu, ze které by jinak byla kabelka nebo peněženka, je také nádherný pocit. Když na vás obrovskýma očima smutně pokukuje kriticky ohrožený outloň váhavý, který by bez sponzorů OS Prales dětem skončil zaživa zakopaný do země kvůli čínské černé magii, i to ve vás zůstane.

A chvíle, kdy se díváte kousek od tábora na stopy tygřice s mládětem, vás ujistí jednak v tom, že tady opravdu nejste pánem tvorstva, ale také v tom, jak neskutečně důležité je chránit takovéto ekosystémy.

Nemusíte jezdit na druhý konec světa, abyste pomohli chránit pralesy. Stačí se podívat, co je palmový olej, jak se k teraristům dostávají plazi, používat recyklovaný papír nebo také můžete jakkoliv pomoct OS Prales dětem – je to sdružení, kterému věřím, které znám a vidím plody jeho práce. A jestli nevěříte vy, přijeďte na Sumatru, vřele vám to doporučuji.

Plánem blízké budoucnost je vytvořit stanici pro osiřelá slůňata nebo nosorožce, v současné době je k tomuto smělému nápadu nakročeno správným a velmi svižným krokem.