Jedinečná příroda, ledovce, rozsáhlé pampy s pasoucím se dobytkem i klid od ostatních turistů – to je Patagonie. I když je od nás velmi vzdálená, za návštěvu rozhodně stojí.
Proč vás baví se neustále vracet do Patagonie?
Je to neopakovatelná příroda, taková není nikde na světě. A není to žádná fráze, je tady příroda krásná, čistá a fascinující. Tak nádherné ledovce, hory, řeky a také obrovské pampy s pasoucím se dobytkem, to prostě jinde není. Pokaždé vidím něco nového, čeho jsem si dříve nevšiml, co jsem přehlédl. Hned na začátku ledna jedu do Patagonie na tři měsíce a jsem si jist, že bude opět něco nového k vidění, už se těším.
Nestala se Patagonie za poslední roky až příliš velkým turistickým tahákem?
Samozřejmě, tak jako všude se i tady počet návštěvníků zvýšil, to je momentální trend asi všech míst co mají něco zajímavého k nabídnutí. Pokud to srovnám s návštěvami těchto míst na přelomu tisíciletí, tak nárůst tady je. Ovšem v těch obrovských rozlohách Patagonie se pořád tak nějak ztrácejí. Proti evropským destinacím, nebo přímořským letoviskům, je to tady stále jako na samotě.
Máte nějaké osobní tipy na místa, které jsou ještě pohledům turistů skrytá?
V dnešní době už se toho moc ukrýt nedá, a to ani místa vhodná pro turistiku. Přesto si myslím, že některá místa se navštěvují méně, spíše se jde na místa, která se dají stihnout v čase na tuto oblast vyčleněném. Pokud má ale někdo více času třeba v oblasti Fitz Roy, doporučil bych málo navštěvovaný ledovec Piedras Blancas. Cesta je k němu vcelku náročná, ovšem potom to stojí za to. Ledovec se plazí až do jezera a tvoří spolu s ním nádherný oku lahodící celek. V Torres del Paine se většinou jde trek pod věže. Ovšem obejít celé pohoří ve čtyř až pěti denním treku je úplná pecka. Tady je také potřeba mít trochu toho štěstíčka s počasím.
Absolvujete s klienty i nějaké treky v oblasti?
Jasně, to k tomu patří a je to takovým bonbónkem na cestě v této oblasti. Vyzvedl bych asi dva takové treky, jsou známé, a přesto že jsem na těchto výšlapech byl mnohokrát, stále se tam rád vydávám. Jeden je v Argentině v NP Los Glaciares s celodením výšlapem pod Fitz Roy s úžasnými výhledy. Jsou to nejen malebné vrcholky hor, ale také ledovce, řeky a porosty stromů notofágů, které kulisu dokreslují. Druhý trek je v Chile v NP Torres del Paine. Po závěrečném výstupu kamennou morénou se otevře nezapomenutelný pohled na tři žulové věže s jezerem v popředí, úžasné.
Nejširší nabídku průvodců a map Argentiny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Jak se cestuje po Patagonii s hotelbusem?
Ten je tady obrovskou výhodou. Jelikož se nacházíme na jižním „konci světa“, bývá tady dost větrno a deštivo. S tím se musí v této oblasti počítat. A pokud se vrátí naši cestovatelé z některého výšlapu vyfoukaní, prochladlí nebo pořádně unavení, ocení tento domov na kolech. Čeká na ně nejen skvělé jídlo, ale i teplý čaj, grog nebo třeba svařené víno. A díky tomu že je to hotel-bus, tak i postel. No uznejte, to nemá chybu, zvláště po celodenním pochodu v horách.
Jaké výhody přináší hotelbus při cestování podobnými oblastmi?
K tomu již napsanému v předešlém odstavci, je to hlavně schopnost přemístit se v relativně krátkém čase na další zajímavé místo. Na rozdíl od ostatních návštěvníků v těchto místech nesháníme dopravu, nezjišťujeme kdy a kam co pojede a nejsme vázáni jízdním řádem nebo naplněním dopravního prostředku. Taky můžeme v podstatě během cesty zakempovat kdekoliv a můžu říct, že noc v pampě pod oblohou plnou hvězd je nádherným zážitkem. V tak čisté přírodě jako je tady, bez továren a silnic plných aut je vzduch čistý. Díky tomu máte dojem, že si na hvězdy můžete sáhnout. Nemohu také vynechat kuchyni v hotelbusu, aniž bych se chtěl nějak vychloubat, tak naše kuchyně je opravdu skvělá. A když jsme v Argentině, nemůžeme opomenout ani přípravu pořádných steaků. Na to se vždycky všichni moc a moc těší. A díky vlastní domácí stravě, eliminujeme problémy, které ze stravy v cizích zemích vznikají, to zná jistě každý cestovatel.
Kolik dní či týdnů je dobré vyhradit si na poznání Patagonie?
Musím zvýraznit obrovskou rozlohu tohoto území, sem se na týden nejezdí. Musíme se dostat bez nadsázky na druhý konec světa. A když na konec světa, tak se musí až na největší ostrov Jižní Ameriky, na Ohňovou zemi. Zajímavá místa jsou od sebe dost vzdálena, takže se najezdí hodně kilometrů. A nechce to uspěchat, do takových dálav se nejezdí často a člověk by si to měl pořádně užít a prohlédnout. Čtrnáct dnů je málo, tři týdny jsou lepší, ale aspoň měsíc by to chtělo. Opravdu si na to čas udělat, zážitky budou silné a také by se nemělo zapomínat na těchto dlouhých cestách na odpočinek a relaxaci. Třeba v termálních koupelích a lázních jižního Chile, pod sopkou Villarica.
A jaké místa rozhodně nevynechat?
Všechno se asi stihnout nedá, ale co rozhodně nevynechat vím zcela jistě. K opravdové kráse ledovcové Patagonie patří Perito Moreno, ledovcová řeka která se vine do jezera a stále dorůstá. Dá se pozorovat jak ze břehu, tak i z lodi která zajíždí do zátoky a pozorování modravého ledu má opět jiný úhel. Výšlapy pod Fitz Roy a v Torres del Paine jsme již zmiňovali, taktéž nevynechat. V jižní oblasti Chile je zajímavá sopečná oblast, hlavně okolí sopek Osorno a Villarica. Na Villaricu se pořádají i výstupy s průvodcem, ovšem jen když je to možné, to rozhoduje svojí aktivitou sopka. A také bych doporučil výšlap do oblasti jezer, kde rostou obrovské araukárie. Tento národní park se jmenuje Huerquehue a čistota přírody je úžasná, stromy, ptáci, jezera a vodopády. Informace k tomu se dají sehnat ve městě Pucón.
Doporučil byste i nějaké přechody a treky?
V každém národním parku nebo významné turistické oblasti je spousta treků, které popisují místní průvodci a mapy. V NP Los Glaciares je možno jít mnoho tras, je to tady úplný trekařský ráj. Zmiňoval jsem výšlap pod Fitrz Roy a k ledovci Piedras Blancas. K dalším, které jsou opravdu špičkové patří třeba cesta k laguně Torre, nebo trek podél řeky Río Eléctrico. V NP Torres del Paine bych nevynechal cestu k ledovci Grey kolem stejnojmenného jezera. Tady je to všechno otázka času, treků je v celé oblasti nepřeberné množství. Snad ještě na Ohňové zemi výstup na kopec Cerro Guanaco, bezmála jeden kilometr převýšení a odměnou je nádherný výhled na Canal Beagle. Skvělá cesta.
Kdy je nejlepší období pro návštěvu Patagonie? A dá se tam jet i mimo sezónu?
Nejlepší doba pro návštěvu je konec roku a začátek dalšího, tedy listopad, prosinec, leden a únor. Ovšem jezdíme tam i v říjnu a březnu a výraznější rozdíl není. Počasí se tady předpovědět nedá, a tak je počasí takové jaké je. Podzimní období v této oblasti, tedy přelom března a dubna, nabízí překrásné barevné divadlo. Notofágy zbarví svoji listy do neskutečných odstínů a fotografové neví co fotit dříve.
Kombinujete v Pangeo návštěvu Patagonie i s dalšími místy?
Naše cesty do Patagonie začínají a končí v hlavních městech Argentiny a Chile. Ze Santiaga je možnost navštívit ne příliš vzdálené Valparaiso a Viňa del Mar, nebo se dá odletět na několik dnů na Velikonoční ostrov. To je další nádherné místo které patří Chile. Případně si dojet za pár hodin pod nejvyšší horu Jižní Ameriky, Aconcaguu. Z Buenos Aires to není daleko do města Colonia del Sacramento v Uruguayi – nádherná koloniální architektura a památka UNESCO. Jednodenní výlet lodí. A kdo by měl ještě chuť na další pokračování v hotelbuse, může se vydat ze Santiaga přes Andy až do Limy. Cesta vede přes Chile, Argentinu, Bolívii a Peru. Skvělý zájezd nazvaný Velká andská cesta je plný nejen přírodních krás, ale i zajímavých míst z náhorní plošiny Altiplano dokreslený neopakovatelnými lidmi z této oblasti. Samozřejmě cesta vede přes jezero Titicaca a světoznámé Machu Picchu. Tady se seznámíte s andskými kulturami a lidmi z kmene Kečua a Aymara. Je z čeho vybírat, to určitě.
Byl jsem s nimi 10krát a mohu vřele doporučit. Zájezd do Patagonie bylo to nejlepší, co jsem viděl a zažil.