Madagaskar – země baobabů a lemurů

Madagaskar jsme objevili v dubnu roku 2008. Pro Jirku to byl už začátek 3. měsíce života v Africe a pro mě 2. týden.

Do Antananariva (Tany) jsme letěli se South Africa Airlink z Johannesburgu. Při check-inu nám byly nabídnuty sedačky u okna s přáním příjemného letu a výhledu, ale po nástupu do menšího vrtulového letadla jsme s hrůzou zjistili, že naše sedačky jsou v letadle jediné bez oken! Na celý 4 hodinový let jsme obdrželi 0,1 l coly a jednu mini bagetu s nějakou pomazánkou, takže cena letenky (asi 9000Kč) určitě neodpovídala ceně občerstvení, výhledu z okna a bolesti vykrouceného krku. Myslím, že naše putování po Madagaskaru lépe ani začít nemohlo.

Dosedli jsme krátce po dešti do velkého vedra a dalším překvapením byla cena víz (počítali jsme s 30 Eury, stály 56 Eur) a počet osob potřebných k orazítkování pasu (3 osoby na 1 m2). Ihned si nás vyhlídl taxikář se super cenou, ale my ho stále ignorovali, protože jsme si šli nejdříve koupit letenky na Réunion, kam jsme měli zamířeno poté. Také jsme potřebovali vybrat nějaké peníze z bankomatu. Spekulovali jsme nad přepočtem vůči koruně a po zjištění, že jiné karty než VISA tu na Madagaskaru nepotřebujeme, jsem se hrdě ujala výsady použít svou VISU. Před tím mi Jirka povyprávěl historku s kamarádem jak někde vybral jen 200 Kč, v tom zmatku nul se mi podařilo vybrat 30.000 Ar, což je našich asi 300 Kč. (Kamarád byl lepší.) Na cestu s čekajícím taxíkářem do hotelu v centru města nám to nakonec dostatečně stačilo.

Hotel, který jsme si našli v blízkosti „Schodů“ v centru byl docela příjemný. Chtěli jsme se tu něco dozvědět o Madagaskaru a hlavně Antsirabe a možnosti placeného výletu od tamtud, ale klučina na recepci nám jen sdělil, že je schopen nám na ráno objednat Taxi k bus terminálu směr Antsirabe, ale o městě a okolí nám nemůže nic říct, neboť tam nikdy nebyl. Poté jsme si šli projít město, sestoupat a vystoupat schody a okouknout trh na nich, najít další bankomaty a dobře se najíst.

Ráno, po noční hrozivé bouřce, jsme jeli se slíbeným taxíkem, stařičkým Citroen C4, na druhý konec města na terminál Taxi brouserů směr Antsirabe. Už od brzkého rána byla ve městě dopravní zácpa a všude chaoticky jezdili taxíky typu Citroen C4 (jak z filmu Četníci) a Renault 9. Na konečné jsme se nestačili ani rozkoukat a už na nás řvali naháněči z autobusů a rvali nám batohy z kufru auta. Protože jsme zatím neměli na terminálech zkušenosti, nechali jsme se doprovodit k jednomu z Taxi brouserů a když nám řekli cenu nižší, než jsme předpokládali, souhlasili jsme, že pojedem s nimi. Řekli nám, která místa jsou naše a čekali jsme na další osazenstvo. To bohužel trvalo další 2 hodiny a my smutně koukali na jiné odjíždějící „autobusy“ naším směrem. Naštěstí kde kdo kde co nabízel do otevřených okének na prodej a my se při tom čekání alespoň nasnídali. Cesta z Tany do Antsirabe byla moc příjemná, děr bylo méně než všude jinde, krajina a příroda kolem nás naprosto úžasná, v autě nám hrála asi 10 let stará hudba a místní nám občas zabroukali. Taxi brousery staví vždy na oběd v některém z „Hotely“ (zájezdní levná jídelna) u silnice nebo na zastávkách, kde se prodávají ananasy, na jiných zase grilovaná kuřata atd. Pozná se tu, čemu se v dané oblasti daří, nic jiného ve stáncích u silnice většinou nemají.

V Antsirabe na nás už čekalo několik naháněčů, existují tu totiž mobily a řidiči dávají echo průvodcům, taxikářům a jiným, že vezou turisty. Před cestou na Madagaskar jsme si nebyli moc jistí, zda placený výlet s průvodcem na 7 dní absolvujeme. Nakonec jsme se tu domluvili a z plánovaných 7 dní bylo neplánovaných 9. Výlet začíná v Miadrivazu, kam jsme druhý den přejeli taxi-brouserem a skládá se ze třech dnů v piroze na řece Tsiribihině, návštěvy NP Malé a Velké Tsingy s autem 4 x 4 a cesty do Morondavy k baobabům a úžasné Baobab Avenue. Pokud hlídáte rozpočet, je nutné ještě připočíst úmorný přejezd zpět do Antsirabe, což zabere skoro celý den a úsek cesty Morondava-Miadrivazo je kličkovaná mezi krátery v asfaltu. Druhá možnost je letadlo, pro které jsme se nakonec rozhodli, když jsme si dokázali představit den v taxi brouseru na madagaskarských silnicích.

Obrátili jsme tedy náš program a přeletěli spolu s příjemným švýcarským párem, který jsme potkali na Tsiribihině, na jih do Toliary. Ani ne hodinový let sice stál 102€, ale bylo úžasné letět nad územím baobabů, neboť v této oblasti jsou baobaby tak majestátní a v takovém množství, že je ani z letadla nebylo možno přehlédnut. Z Toliary je to už kousek do „přímořského letoviska“ (vesnice) Ifaty. Cestu z letiště přes centrum a bankomat k terminálu Taxi brouserů jsme absolvovali taxikem. Tam jsme jen přesedli a jeli dál do asi 20 km vzdáleného Ifaty. Cestou si s námi pár místních povídalo a poradili nám, kde nejlépe vystoupit. Hned u zastávky jsme našli Chez Alex, který byl zmiňován v našem průvodci. Tady je možno vybrat si ubytování v chatkách 3 kategorií, 2 z nich jsou přímo pod palmami na pláži. A tak jsme tu nakonec strávili necelé 3 úžasné dny na pláži za 300Kč za chatku na den. Krom našich Švýcarů a několika domorodců tu už skoro nikdo víc nebyl. Komu by chyběli turisti, stačilo večer zajít do restaurace k Fredymu. Tolik turistů jsme na Madagaskaru na jednom místě pohromadě nikde jinde neviděli (teprve začínala sezona).

Z Ifaty vedla naše cesta do NP Isalo. Což znamenalo, přejet Taxi brouserem z Toliary do Ranohiry. Cestou jsme měli zastávku v Hotely v městečku Ilakaka, měli tu neodolatelnou nabídku Zebu steaku s hranolky, větší dobrotu jsme na ostrově neměli. Po příjezdu do Ranohiry, jsme se potkali ještě s jedním Polákem (Michalem), který se  nakonec rozhodl i z finančních důvodů jít do Isala na 2 dny s přenocováním v parku s námi. Je nutné zaplatit vstup na 2 dny, noc v tábořišti a průvodce (ti chtějí zaplatit i jídlo a nejlépe pro ně i kuchaře a portýra v jedné osobě).

Druhý den ráno jsme vyrazili na 25 km túru, s návštěvnou pralesa s lemury a tento den ukončili koupáním v Cascade des Nymphes. Bohužel u Jirky už během dne a u mě až pozdě večer se přihlásil steak z Ilakaky a já nakonec k vytouženému Piscine Naturelle vůbec nedošla. Michal se projevil jako dobrý parťák a večer i ráno se o nás dva i průvodce Felixe postaral. Bohužel mi ráno bylo ještě hůř a tak mě Felix odvedl asi na 1 km vzdálené parkoviště, že až přijede nějaké auto, mám ho poprosit o převoz do Ranohiry. Sám se pak vrátil za kluky, kteří už směřovali k jezírku. My měli některé věci schované v Chez Alice, kam za mnou večer Jirka i se Švýcary, se kterými se potkal ve městě dorazil. Ve městě se pozeptal i na Taxi brousery směřující do Fianarantsoa. A tak jsme ráno před naší chajdičkou měli už připraveného nosiče mi s věcmi k zastávce pomoct.

Cesta do Fianarantsoa vedla po hlavní  madagaskarské silnici a kvalita tomu i odpovídala. V podvečer jsme dorazili na místo a nakonec se rozhodli, že odtud pojedeme nočním spojem do Tany. Odjezd se tu ale zase o nějakou tu hodinu opozdil a noční cesta nebyla zrovna příjemná, celou noc se na mě lepil kdejaký domorodec, asi jim nevadí kontakt s lidmi, ale mají přeci jen svůj osobitý zápach, který mi moc na zdraví nepřidával. Když jsme brzy ráno přijeli do Tany, přejeli jsme taxíkem na terminál směr Andasibe. Ten vzal s námi ještě jednu rodinu, kterou vysadil někde cestou, je potřeba místa vždy plně využít, a během chvíle jsme už seděli v dalším taxi brouseru. V posledním autobusu si s námi povídal jeden místní a pak se představil jako průvodce z parku do kterého jsme měli ten den namířeno. Doprovodil nás do hotelu a odtud jsme šli rovnou do parku, kde jsme krom největších lemurů Indri viděli také velkou skupinu hnědých lemurů běhajících půl metru kolem nás.

Druhý den jsme se vraceli do Tany a ještě jsme stihli zajet do Lemur parku na druhý okraj města, kde mají asi 9 druhů denních (žijících volně bez klecí!) a 4 druhy nočních lemurů. To byla úžasná podívaná. Na noc jsme se taxíkem vrátili do našeho známého hotelu u schodů a rovnou si s ním domluvili i ranní odvoz na letiště. Večer ještě naposled nasávali atmosféru města a cestou zpět  do hotelu po setmění jsme se prvně potkali s kapsáři. Jednalo se o skupinku dotěrných žebrajících dětí a ten nejmenší chtěl nepozorovaně vytáhnout Jirkovi peněženku z kapsy. Ten rychle zareagoval a dobře a rychle mířenou fackou dítě na 5 minut paralyzoval. Ten strnulý pohled by jste měli vidět. Tímto jediným nepříjemným zážitkem jsme druhý den ráno opouštěli úžasný a magický ostrov Madagaskar.

• – taxi z/na letiště 20000Ar po tvrdém smlouvání
• – taxi brouse Tana – Antsirabe 10000Ar, Toliara – Ranohira 15000Ar, Fianarantsoa – Tana 18000Ar, Tana – Moramanga 5000 Ar
• – pousse-pousse Antsirabe 1000-2000Ar vcentru města

• – Isalo 2 denní vstup 37000 Ar + průvodce 50000Ar (může vést až 4 osoby)
• – Malé i Velké Tsingy 2 denní vstup 37000Ar + průvodce (cenu nevíme, placeno v7 denním výletu)
• – Andasibe 1 den 25000Ar + průvodce 20000Ar

• – pivo Three Horses 0,75l 1500-2000Ar
• – CocaCola 0,5l 500-1000Ar
• – Bageta 300Ar
• – oběd vHotely cca 2000-5000Ar, restaurace 5000-15000Ar

Ceny:(přibližný kurz 1Kč = 100 Ariary) Doprava – taxi z/na letiště 20000Ar po tvrdém smlouvání – taxi brouse Tana – Antsirabe 10000Ar, Toliara – Ranohira 15000Ar, Fianarantsoa – Tana 18000Ar, Tana – Moramanga 5000 Ar – pousse-pousse Antsirabe 1000-2000Ar vcentru města Národní parky – Isalo 2 denní vstup 37000 Ar + průvodce 50000Ar (může vést až 4 osoby) – Malé i Velké Tsingy 2 denní vstup 37000Ar + průvodce (cenu nevíme, placeno v7 denním výletu) – Andasibe 1 den 25000Ar + průvodce 20000Ar Jídlo a pití – pivo Three Horses 0,75l 1500-2000Ar – CocaCola 0,5l 500-1000Ar – Bageta 300Ar – oběd vHotely cca 2000-5000Ar, restaurace 5000-15000Ar Ubytování v levných hotelech 10000-20000Ar za pokoj

Čtete také cestopis //www.hedvabnastezka.cz/cestopisy/dlabanou-pirogou-pres-skalni-kralovstvi-do-oblasti-baobabu

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.