Dobrovolníci na prodej, Zn. levně

Velký business?

„Za dvě stě dolarů na týden, zde můžete zůstat jako dobrovolník, bydlení v hostelu je tu levné, stejně tak jako jídlo v restauraci,“ nabídla mi asi před dvěmi lety v Guatemale pracovnice místní školy. Studenti z celého světa sem jezdí každý rok dobrovolně učit místní děti angličtinu. Lákalo mě se připojit a také nějak pomoci rozvoji této země. Platit ale za to, že mohu pomáhat a pracovat, mi přišlo zvrhlé. „Tady je to velký business. Převážně Američané sem jezdí a platí jako mourovatí. Dobrovolnictví vypadá moc dobře v jejich životopise,“ prozradil mi maďarský starousedlík Aron.

Není se ani čemu divit, nádherné okolí jezera Atitlán, levné jídlo, alkohol i marihuana, příjemné pláže, dvě, tři hodiny denně blbnutí s dětmi, ideální prázdniny.Od roku 2000 mi dobrovolnictví poskytovalo řadů poznatků, zážitků a přátel. Povodně, sbírky, práce s mentálně postiženými, stavby domů na půli cesty a mnoho dalších projektů. Byl v tom projev hrdosti a odhodlání, pracovat jen za stravu a ubytování. V roce 2005 se mi podařilo odjet na devět měsíců „dobrovolničit“ do Estonska s Evropskou dobrovolnou službou. Mé náklady byly nulové, ale práce, vykonaná v malém centru pro mentálně a fyzicky postižené v hlavním městě Tallinu, za sebou zanechala mnoho pozitivních výsledků. Vzpomínky na tyto léta mi prolétly hlavou, když mě paní ředitelka vyprovázela ze školy.

Platit za to, že mohu pracovat a pomáhat

Celá situace byla směšná. „Platit za to, že mohu pracovat a pomáhat.“  Věta se mi jako mantra neustále vracela na jazyk a já na ní nedokázal zapomenout. Tohle je přeci špatně. Nedokázal jsem si tenkrát představit, že by někdo v Evropě a nebo dokonce v Čechách, platil za dobrovolnictví. Přišlo mi to nemožné. Bohužel, někde došlo k chybě, buď v mém úsudku a nebo v selském uvažování lidí. Spíše v obojím, řekl bych.

Dobrovolníkem v Izraeli

Před sedmi měsíci začal můj další dobrovolnický projekt v Izraeli. Od podání přihlášky, přes všechny byrokratické nutnosti, až ke konečnému schválení, uplynulo něco přes rok. 3000 Kč české organizaci, 4750 Kč izraelské. INEX-SDA (ČR) mě vybavila před odletovým školením, informacemi a proplatila cestovní pojištění ve výši 2344 Kč. Hned po příjezdu na hlavní autobusové nádraží v Tel Avivu jsem byl odchycen zaměstnancem organizace GoEco (IL). Od něj se mi dostalo 30 minutového plytkého proškolení, nekvalitního trička (po chvíli se vytahalo) a adresy nového bytu (bohužel nepřesnou). Dalších 6 měsíců jsem o nich neslyšel a to až do okamžiku vyplňování evaluačního adresáře. „Byl jsem velice překvapen, jakou známku jste dal naší organizaci. Pracovali jsme tvrdě, abychom byrokraticky vyřešili váš dobrovolnický pobyt v Izraeli,“ napsal v odpovědi na hodnocení spolupráce Jonathan Gilben z GoEco. Musel jsem se pousmát, protože pro svoji přítelkyni se mi stejný proces podařilo vyřídit jedním emailem.

Kyrgystán za 69 998

Nebylo to levných 6 měsíců, ale získal jsem příležitosti žít v krásné zemi, které je zmítána konfliktem již po šest desetiletí. Díky času na projektu a cestování, bylo mi dopřáno většímu porozumění lidem na obou stranách betonové zdi. Nezanevřel jsem tedy na INEX-SDA a po roce navštívil opět její stránky. Projekt v Kyrgystánu patřil k těm zajímavějším, nejenom svoji polohou, ale i náplní. Dalších půl rok v cizí zemi, silné lákadlo pro cestovatele. K mému zděšení, se ale od posledně dost změnily podmínky cesty. Peníze pro českou stranu jsou stále stejné, ale pro kyrgyzskou je to 1400 Euro (33 880 Kč) za 180 dní. To mi přijde nemožné, zkouším i ostatní projekty z nabídky, ale udávané sumy více méně souhlasí u všech. Šílenost. Během pár minut, za pomoci internetu a kalkulačky si vytvořím hrubý rozpočet. Cena včetně letenky, pojištění, poplatků a drobného kapesného se vyšplhá na 69 998 Kč. Do něj však není zahrnuto například cestování, oblečení a další nezbytné věci. Za podobnou (možná i nižší) sumu mohu v Kyrgystánu půl roku svobodně cestovat a pomáhat kde se mi zachce, bez nutnosti se ohlížet na nějakou organizaci.

Nezisková organizace

Indická organizace FSL India má ve svém profilu, pod měsíčním poplatkem, napsáno: „ FSL India je nezisková organizace a není financován z externích dotací. Všechny její příjmy pocházejí od dobrovolníků podílejících se na projektech.“  Tuto větu, v různých verzích a obměnách, můžete najít uvedenou pod většinou organizací zabývajících se distribucí dobrovolníků. Přeloženo do ještě jednoduššího a přímějšího jazyka: „Dobrovolníci, kteří přijíždění pomáhat do naší země, sponzorují nejenom naše platy, ale i zařízení kanceláří a ovšem i kávu (fair trade samozřejmě), kterou zde pijeme.“

Z krásné ideji dobrovolnictví se stal obchod. Organizace dodávají mladé lidi občanským sdružením, ekologickým farmám či kempům. Nabídka převyšuje poptávku, a proto je možné žádat peníze za zprostředkovatelské služby. Chytří lidé vytušili příležitost a založili firmy, nabízející dobrovolníky jako levnou pracovní sílu. Mnoho z nich je po svém příjezdu překvapeno tím, že stačilo pouze napsat email cílové organizace a prostředníka jednoduše vynechat. To už je pozdě, peníze opustily účet. Vývoj nezastavíme, ale občas bychom měli zpomalit my, rozhlédnou se kolem sebe a vidět co se děje. Já už se podíval a s tímto novým dobrovolnictvím definitivně končím.

Jiří Kalát začal sbírat zkušenosti v několika redakcích, jako žurnalista pracoval v Havlíčkobrodském deníku. Během studií na Univerzitě Palackého ho zaujal projekt naseadresa.cz, ve kterém společně s kolegy vytvářeli zpravodajství o UP. Toulavé boty ho zavedly na Aljašku, do Guatemaly, Mexika či na Nový Zéland. V nynější době žije v Jeruzalémě v Izraeli. Cestuje po této starobylé zemi a hledá informace, které by mu hlouběji osvětlily problematiku Izraelsko-Palestinského konfliktu, místní kultury a života.

Profil cestovatele